Bývaly časy že jsem se těšil
na každý Tvůj vzdech
Vlál jako bílý prapor
žil po okraj plný cizí síly
A nad každou blbou básní křídou na zdi
kterou jsem ráno z tramvaje čet
vybíral mzdy nejistoty za ty kteří tu zbyli
Teď odvracím tvář od osudů slov
co neví ani jak krásné kdy byly
Kdyby se stal zázrak a den neumíral
v záchvatu světla
když ve tmě Tvé mysli jen díry hvězd zbyly
Léčí Tě prášky kapacity věd
pokoj kde spíš je sněhově bílý
Dal bych nevím co za to být východní mág
Spolykat vlny zla které Ti do krve hadí jed vlily
Ale ani Bůh sám není nikdy to co právě chce
A co má být bývá často nad jeho síly
Komu jsem ublížil tomu dá jiný zapomnění
Koho jsem vyléčil ať léčí svým horkým dechem inkognito dál!
Tak jako mne stále chrání v tmách
křídově bílá ústa Tvá
Žádné komentáře:
Okomentovat